Varšavská smlouva vznikla na základě Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci podepsané 14. května 1955 Albánií, Bulharskem, Československem, Maďarskem, NDR, Polskem, Rumunskem a SSSR ve Varšavě.Formálně byl reakcí na zřízení Západoevropské unie a Pařížské dohody umožňující vstup NSR do NATO.Smlouva byla uzavřena na 20 let s automatickým prodloužením o 10 let pro státy, které ji rok před uplynutí lhůty nevypoví. Albánie se přestala zúčastňovat činnosti Varšavské smlouvy v roce 1962 a 13. září 1968 ji na protest proti intervenci armád pěti členských zemí do Československa vypověděla. Intervence se nezúčastnilo rovněž Rumunsko.V květnu 1985 byla smlouva prodloužena o dalších 20 let, avšak po rozpadu sovětského impéria a zániku NDR byla rozpuštěna. Nejprve bylo 25. února 1991 na mimořádné schůzce Politického poradního výboru v Budapešti rozhodnuto o rozpuštění vojenských struktur Varšavské smlouvy a po československém návrhu na úplné ukončení platnosti smlouvy, který byl ostatními členy přijat příznivě, byl příslušný protokol podepsán zástupci vlád šesti zbývajících členů na schůzce výboru 1. července 1991 v Praze v Černínském paláci. 

Státy komunistického bloku po založení Varšavské smlouvy sjednocující výzbroj podle Sovětského vzoru na jednotné ráže. Náboj pro pistole a samopaly 7,62 Tokarev později 9 mm Makarov, pro poloautomatické a útočné pušky 7,62 x 39 vz.43 později 5,45×39 a pro kulomety a odstřelovací pušky 7,62x59R. Samozřejmě přezbrojení v jednotlivých státech trvalo různou dobu. Proto se ještě poměrně dlouhou dobu vyskytují trofejní zbraně druhé světové války. Pistole se většinou ujednocují na variantu tokarev T 33 a makarov vz.63, pušky na sks vz. 45 a kalašnikov vz.47/74. Výjimkou je Československo které vyvíjí vlastní vzory, ostatní státy jdou cestou licenční výroby sovětských vzorů.